Kde domov můj

Čtu si zprávy ze světa, čtu komentáře a názory, které si lidé vyměňují pod různými články, a je mi nějak smutno. Tak smutno, že jsem měl dokonce i potřebu to ventilovat tady.

Kdy se stalo, že jeden lidský život má větší cenu než druhý? Když se posílala obsílka s instruktáží, jak poznat, který člověk je cennější než ostatní, asi nás pošťák obešel. A tak se trapně plácám ve staromódních ideích a dokud nepřijde jiný rozkaz (jsou i takoví vytrvalci), budu se vytrvale držet názoru, že člověk je prostě člověk, a že krev Syřana či Afgánce je stejně červená a vzácná jako krev Čecha (Moravana / Slezana... nehodící se škrťte, jak praví klasik).

Domů to mám daleko, ale to není zdaleka to nejhorší. Špatné je, že v poslední době se cítím ještě dál než jindy. Jako bych byl úplně na jiné planetě. Ale jsem optimista, třeba se zase někdy dočkám toho, že budu hrdý na to, že jsem se narodil v krásné malé zemi uprostřed Evropy. Teď se ale stydím.